Fotoprojekt Češi vidí Německo - Němci vidí ČechyNápad uskutečnit tuto akci se zrodil v Německu z popudu dvou pracovníků Saské charitativní evangelické organizace sdružující tělesně postižené fotografy. Po jednáních doma v Dráždanech jsme byli kontaktováni nejprve telefonem a nato osobně v naší klubovně KD v Bezručově ul. Po nezbytných organizačních přípravách jsme byli pozváni na 9. srpna na návštěvu a prohlídku města. Seznámili jsme se s lidmi o nichž jsme neměli potuchy, že by mohli fotografovat. Naši průvodci městem nám poskytli mnohé informace, které jsme nemohli znát a dovedli nás tam, kam dojde či dojede jen místní a věci znalý. Divili jsme se a ještě více jsme se divili později. Za krásného počasí nás 6. září na oplátku navštívili oni. Čekali jsme dva mikrobusy, z nichž nakonec vyjely i 4 invalidní vozíky. Nezbytné uvítací ceremonie byly korunovány i přípitkem „Becherovky“. Vzhledem ke složení skupiny s tělesně postiženými naše exkurzní plány sice vzaly za své, protože se časově nedaly zvládnout, ale i tak jsme byli všichni spokojeni. Po dobrém jídle, pití a odpočinku v Šoltysově restauraci „U řezníků“ na Starém Městě jsme se rozloučili v očekávání fotovýsledků. Ty se měly projevit na fotosemináři při setkání 24.-26.10. v Drážďanech. V ten den se také zahajovaly „Dny české kultury“ v hlavním městě svobodného státu Sasko. Byli jsme rádi, že jsme mohli rozšířit okruh kulturní prezentace naší země a našeho města, byť „jen“ na této úrovni. Výstava vybraných fotoprací však bude a bude v Českém kulturním centru v Dráždanech v 03/04 – 2004. U nás v Děčíně pak v druhé polovině příštího roku. Co jsme dělali na setkání? Pracovali jsme s fotografiemi. Úkoly v počátku zadané na téma: „Naše vzájemné obrázky – naše země očima našeho souseda“ byly podrobně rozebírány zúčastněnými po celé 4 půldny. Taky jsme jedli a pili i smíchu bylo dost, zvláště když byl večer věnován zajímavostem v otázkách „.... já vím, že to není pravda, ale Češi jsou …“ a také naopak „.... já vím, že to není pravda, ale Němci jsou…“ takoví a takoví. Dobře jsme se bavili, i na politiku došlo. Cílem bylo likvidovat bariéry, které mezi národy postavila minulost. Všichni jsme se shodli na závěru – tak by to mělo být vždy, v duchu přátelství. Ale přece jsme jenom lidi... a doma se také vše nevede. No a jak jsme se domlouvali? Jednoduše i rukama, nohama, a navíc měli jsme dvě špičkové tlumočnice – Káťu a Zdenu. Také jsme navštívili otevřený fotoklub - restauraci, kde se schází všichni se zájmem o foto a film. A také modelky a modelové atd. Závěrem: navázali jsme tak další kontakty a také s profi fotografy, když jsme byli uvedeni do jejich klubu a po shlédnutí prací našich členů ve formátu výstavním 30x40 cm jsme byli vyzváni, pokud máme zájem, k další spolupráci a to od obou skupin. Docela nás to potěšilo a myslím, že to může být prospěšné oboustranně. Chtěli bychom do „Němec“ poděkovat za realizaci myšlenky Dor. Mendtové, W. Bartlovi z Ev.Er.Sachsen v Dráždanech a především Achimovi Langemu a Kateřině Valouchové, styčníkům celé akce a také Ing. Monice Marten a Wernerovi Haasemu za péči, starostlivost a průvodcovské znalosti. Sólo poděkování patří paní Zdence za tlumočení – to byla báseň. Děčínskému MÚ za podporu naší činnosti a propagační materiál o městě. Tak, co dodat: poděkování všem za to, že přijeli a že jsme mohli pobejt. Na příštím setkání co nejdříve nashledanou !!V Děčíně 9.11. 2003 František V L A S A T Ý |